Jdi na obsah Jdi na menu
 


Astrologie pravděpodobně vytváří nejkontraverznější vědecký systém od časů
starověku až po současnost. Je málo známým a z falešné stydlivosti zamlčovaným
faktem, že v každé epoše se jí zabávali i nejvýznačnější osobnosti. Alespoň z
úcty k těm, kteří s úsilím po věky budovali základy nynějšího paláce vědy, není
vhodné vynášet o astrologii ukvapené soudy bez poznání jejích základů, odstranění
balastu s kterým se nejčastěji setkáváme a falešných názorů či mínění. Již na
počátku je potřeba přiznat, že procento šarlatánů těžících z lidské naivnosti
právě v tomto oboru bylo vždy a nadále zůstává dosti vysoké po celém světě, stejně
jako tomu je v medicíně.

Může za to právě velká snaha badatelů minulého dvacetiletí věnovat se raději
kosmobiologii, kosmopsychologii, solární biologii, astrobiometrii nebo
astropsychometrii, než astrologii. Zájem učenců směřuje k verifikaci po
tisíciletí hromaděného poznání, vyjasnění hodnověrnosti vlivů, kterým může
podléhat člověk, chápaný jako funkční složka naší planety. Vystaven působení
zákonů přírody reaguje nám ještě neznámým způsobem na dosud stejně málo poznané
síly Kosmu, které působí na Zemi a pravděpodobně i na celou sluneční soustavu.

Nemůžeme zůstat lhostejní k vědnímu oboru, který vtiskl svůj ráz do způsobu
myšlení a konání lidí všech nám známých historických epoch.

Astrologie je starší než věda, objevila se před vznikem politických i náboženských
systémů. Je starší než egyptské pyramidy, Velká číská zeď a řecké svatyně.
V dávné historii formovala ducha Arabů, Řeků, Hindů, Římanů, Číňanů a Egypťanů,
ovlivňovala věrné mohamedány, vyznavače Krista i původní obyvatele amerického
kontinentu: Olméky, Aztéky, Inky a Maye. Pletichařila se stoupenci Platóna i Konfucia.
Jejím vlivům podlehli stoici i mystici, křesťané i buddhisté, Hippokratés i
vládci Říma, filozofové starověkého Řecka i vladaři středověku, totalitní
diktátoři i američtí presidenti, brokeři londýnské i newyorské burzy i dobyvatelé
kosmu. Mezi těmito pionýry současné vědy nechyběli ani tací, jako J. Kepler,
G. Galilei, I. Newton, R. Bacon, C. G. Jung, L. Pasteur a A. Einstein či vynikající
umělci, mezi jinými W. Shakespeare, J. W. Goethe, Dante, H. Balzac, R. Rolland, M. Twain.

Bylo by chybou, kdyby náš názor na astrologii měly vytvářet místo poctivé vědy
všeobecně dosud přežívající dohady, předsudky, stěží kusé informace a v převážné
míře omyly. Stojí za to poznamenat, že nejzarytější kritika astrologie a dokonce
její celková negace nejčastěji vyplývá z úplné neznalosti věci. Obvykle bývá
dílem těch, kteří si nedali ani tolik práce, aby se pokusili z tohoto oboru něco
více poznat a pochopit, nemluvě již o důkladném prostudování tak rozlehlé,
a proto i komplexní sféry lidského poznání. Neznáme nikoho a ani jsme o nikom
takovém neslyšeli, kdo by po bližším prostudování předmětu našich úvah i nadále
setrvával na předchozích výhradách k astrologii vůbec a nebo dokonce vystoupil
s jejím totálním popřením. Častěji se stává, že po důkladném prostudování
předmětu své kritiky se lidé, mající předtím aversi, otevřeně přiznávají, že
jejich předchozí postoj pramenil z osobních předsudků a především z neznalosti věci.
Bohužel, aversanté studující předmět své kritiky jsou v této oblasti vědy vzácnou výjimkou.

Přitom je charakteristické, že častá kritická vystoupení jsou doménou astronomů.
Těžko říci proč vlastně mezi nimi zakořenilo tak silné přesvědčení, že z důvodu
své profese mohou, či ještě hůře, musí kompetentně vypovídat o záležitostech
astrologie. Je nutné důrazně podtrhnout nepravdivost této domněnky. Dnešní
astrologický výzkum náleží předevšim do sféry psychologie, medicíny a biologie,
s astrologií má společného pouze minimum. Samozřejmě, znalosti astronomie dovolují
výpočet individuálního kosmogramu (horoskopu), ale pro jeho interpretaci nepřinášejí
žádné poznatky. Není na závadu, jestliže dochází či dokonce musí docházet
k sepětí astrologie s jinými odvětvími nauky, tím i s astronomií, neboť o spojení
i zdánlivě odlehlých oblastí vědy rozhoduje sféra potenciálního oboustranného
užitku, což je ostatně ve vědě dávno známá skutečnost. Astronomie sama však ani
v nejmenším neučí způsobům astrologické interpretace.

Sir Bernard Lovel, ředitel observatoře v Jordell Bank, na prahu šedesátých let
potvrdil, že v posledních letech byly zjištěny podivné a nevyjasněné vztahy mezi
Měsícem, atmosférickými srážkami, vlivem meteoritů, magnetickými bouřemi a duševními
poruchami. "Zdá se tedy," usoudil, "že se pohybujeme ve světě vědecké fantazie,
vedoucí k potvrzení starých pověr, spojujících Měsíc s projevy náměsíčnosti.
" Tento názor však neodráží stanovisko většiny vědeckého světa. Výzva 192 vědců
"Výhrady proti astrologii", někdy nazývaná jako "Korunní důvod", pochází z
prostředí profesionální astronomie. Podepsaných astronomů je rovná stovka,
ostatní účastníci výzvy byli rekrutováni z technického personálu velkých
technologických institutů a jejich meritorní kompetence k publikované výpovědi
může vzbuzovat značné pochybnosti a výhrady. Je potřeba poznamenat, že vlastně
nemáme co do činění se zdůvodněným prohlášením vědeckého světa, ale
jedenapůlstránkovou výzvou, jejímiž autory jsou: spisovatel většinou
fantastických děl Lawrence E. Jerome, emeritní profesor astronomie Bart J. Bok
a profesor filozofie Paul Kurtz. Žádný z nich není, jak se někdy mylně uvádí,
laureátem Nobelovy ceny. Faktem hodným zamyšlení je to, že mezi signatáři chybí
representativní skupina psychologů, psychiatrů, biologů nebo lékařů a dalších
představitelů disciplín majících největší právo hovořit na toto téma.

Výzva obsahuje především odsouzení tzv. novinové astrologie, tyjící z naivnosti
čtenářů a s takovým stanoviskem lze jen souhlasit, tím spíše, že novinová
astrologie má doopravdy s vědeckou astrologií málo co společného. Avšak zásadní
vývody uvedené ve výzvě nejsou ani zdaleka uspokojivě zdůvodněny. Slibná věta:
"všem, kteří živí víru v astrologii musí být jasné, že toto činí, přestože není
žádného vědecky potvrzeného základu zdůvodňujícího tuto víru a naproti tomu
existují pádné důkazy proti ní" vyznívá naprázdno. Marně by jste v této výzvě
hledali nějaké silnější důkaz. Autoři nejen že neuvedli důvody proti astrologii,
ale ani neposkytli informace, kde lze eventuálně takové důvody hledat. Výzvu a
pod ní shromážděné podpisy provází dva články - Jeromeho a Bokův - které svým
obsahem kompromitují nejen své autory, ale i celou zprávu, které měly posloužit.
Proto někteří signatáři výzvy v pozdějších vystoupeních odvolali své afiliace.

O výzvě skupiny vědců jsme se zmínili z několika důvodů. Za prvé její plný obsah
zůstává, alespoň v našich vědeckých kruzích, prakticky neznámý, přesto však bývá
citován jako ilustrace negativního stanoviska celosvětové vědy vůči astrologii.
Není tomu tak a takovémuto stanovisku je potřeba se vzepřít. Za druhé - máme zde
co do činění s mnoha prázdnými frázemi několika autorů a ne s důkladně promyšleným
dokumentem, vypracovaným kompetentními osobnostmi světové vědy. Takže význam,
který se mu přisuzuje je pouhým nedorozuměním.

Proti nezdůvodněným a také málo jasným vývodům autorů výzvy lze postavit názor
prof. J. Allena Hyneka, děkana Astronomické fakulty University v Illinois:
"Je potřebné, aby tvrzení podávaná astrology byla postoupena vědeckému ověření.
Nelze souhlasit s těmi vědci, kteří hlásají jejich podvodnost čistě z autoritativní
pozice. Odvolávat se na vlastní autoritu není vědeckou metodou a společnosti
nelze namlouvat, že tomu tak je." Ještě důrazněji se problému ujal John O´Neils,
bývalý ředitel vědeckého oddělení New York Times a laureát Pulitzerovy ceny:
"Útok na astrologii bez předchozích důkladných studií provedených kompetentními
osobami lze považovat za hluboce zpátečnické praktiky, odpovídající honu na
čarodějnice a symptomu profesionální paranoe."

Proti velké skupině lidí, odsuzujících a priori určité poznatky, teorie a koncepce,
které nezapadají do jejich pohledu na svět, stojí ještě jiní lidé, jejichž vize
předbíhají možnostem vědy, techniky a experimentu a především nevycházejí
z konvenčních a partikulárních způsobů smýšlení o přírodě a vlastnostech okolního světa.

Díky těch prvním a není to tak dávno, neboť ještě neuplynulo ani dvěstě let,
začala astrologie mizet z universitní půdy, přestože tam byla běžně vyučována
od počátku jejich vzniku. Díky těm druhým však opět klepe na tytéž brány a
vstupuje do přednáškových sálů, ze kterých byla vyloučena. Na mnoha universitách
se již solidně uchytila a vše ukazuje na to, že tento trend bude stále obecnější.
Ne ve všech případech však vystupuje pod svým jménem. Raději se ukrývá do rámce
výzkumů statisticky chápané kosmobiologie, neboť odpor některých vědeckých středisek
je nadmíru velký a pak dlouholeté zanedbání metodologických výzkumů astrologie
způsobilo promíchání starých pravd, potvrzených tisíciletou praxí, se spoustou
podivných a často zcela nesmyslných regulí a astrologických zásad neznámého původu,
které povážlivě zatemňují její obraz.

Je potřeba položit si otázku, zda se astrologie musí opravdu vrátit do přednáškových
síní a zda je tam její místo? Odpověď není jednoduchá, protože je potřeba nejdříve
zjistit čím vlastně je - vědou, filozofií, terapií, způsobem života, uměním či vírou.
Jednoznačná odpověď není vzhledem na složitost struktury astrologie možná. Její
cíle a význam je dnes třeba hledat prostřednictvím analýzy různých směrů, které
navíc probíhají ve třech odlišných rovinách.

První směr spočívá na popularizaci základních prvků astrologie. Je založen
zejména na pozicích Slunce a v nejlepší své podobě také na pozicích planet v
jednotlivých znameních zvěrokruhu (čili ve 30ti° úsecích ekliptiky, tj. zdánlivé
dráhy Slunce kolem Země, které nemají, jak se povšechně mylně předpokládá,
žádné spojení se vzdálenými konstelacemi hvězd, majících - jak se ještě zmíníme -
tatáž jména). Tento směr v různém poměru sdružuje základní metody, znalosti
starověku, středověku a některé prvky současné psychologie. Jeho nejprimitivnějším,
ale nejznámejším projevem jsou tzv. novinové horoskopy.

Druhá tendence, za podpory statistického a empirického základu svou snahou o
dosažení přesných výsledků, směřuje mnohem více k vědeckému pojetí astrologie.
výsledky jsou podrobovány testům a laboratoře s úžasem potvrzují, upřesňují,
někdy i vyvracejí některé tradiční metody a pravidla astrologie. Jako příklad
lze uvést rozsáhlé výzkumy francouzských psychologů, zejména manželů Gauquelinových
o planetární dědičnosti, moskevského prof. A. L. Čiževského se statistickými
korelacemi mezi slunečními cykly a událostmi na zemi, prof. A. K. Podšibjakina
z Lékařské akademie v Tomsku s relacemi mezi sluneční aktivitou a počtem dopravních
nehod, prof. H. Bortelse z Bakteriologického institutu v Berlíně-Dahlem, prof. M.
Takatu z tokijské University Toho a konečně výzkumy prof. A. Browna z University
Northwestern o shodnosti rytmů pozemských organismů s měsíčními fázemi, či dr.
J. Nelsona zabývajícího se studiem rušení příjmu radiových vln v závislosti na
postavení planet ve sluneční soustavě.

Těžko dnes říci, zda snaha postavit astrologii do pozice vědy a omezit její
svazky se široce pojímanou kosmobiologií je procesem správným, nemajícím
jiných alternativ; je třeba zdůraznit, že téměř všichni vědci pracující v této
vědní oblasti mimo to, že se usilují o poznání pravdy, musí v převážné většině
překonávat výraznou nechuť nebo i zjevné nepřátelství zpozdilců a někdy přímo
setkávají i se znemožněním publikování dosažených výsledků. Dokonce i když
nezávislé kontrolní skupiny experimenty opakovaly a dospěli ke shodným výsledkům,
přešel nejčastěji vědecký tisk tento fakt mlčením. Gauquelin se například
často potýká s následujícím tvrzením: "Odmítáme recenzi vaší práce, která se
týká vlivu planet, protože planety žádný vliv nemohou mít." To svědčí samo o
sobě dost jasně a není potřeba žádného dalšího komentáře.

Příznačnou výpovědí je stanovisko reprezentované rektorem Memorial university v
New Funlandu lordem Taylorem, který v rozhovoru s premiérem Smallwoodem použil
následujících argumentů, aby dokázal, že astrologie je vědeckou smyšlenkou,
setrvávající ve sféře nereálna:

a) propagace jejích stanovisem by byla výsměchem vědě;
b) hvězdy jsou natolik daleko, že nemohou mít jakýkoliv vliv;
c) nemůže ji akceptovat na filozofickém ani náboženském základě.


tím se Taylor postavil do jedné řady s Voltairem, J. Swiftem a P. Moorem, kteří stejně
jako on z vášně a přesvědčení vrhali své obžaloby a výtky bez jakýchkoli
zdůvodnění či znalosti tématu.

Pomiňme tak povrchní vystoupení, jako bylo lorda Taylora, a všimněme si, že základní
potíž, která provází vědeckou verifikaci astrologie spočívá v nepřizpůsobivosti
metod platných ve vědě specifikaci astrologie. Vhodným příkladem je statistika,
která si nemůže poradit s množstvím prvků, které je potřeba mít na zřeteli a
současnou nemožností odstranit jisté vlivy, které na ně po celý čas působí.

Třetí směr se vyskytuje sporadicky a poměrně umírněně. Spočívá na pokusech
vtáhnout astrologii do proudu nových zrevidovaných tajných učení, vystupujících
v okultismu Západu a Východu.

Čtvrtý přiznává astrologii, jako technice a metodě porozumění a interpretace
přírodních zákonů a především povahy člověka, symboliský charakter. V tomto
případě je astrologie stavěna na rověň s těmi vědeckými systémy, které hledají
kerelace mezi zdánlivě náhodnými životními příhodami nebo postupy člověka s
uspořádáním a hierarchickým či cyklickým působením, které nalézáme v Kosmu.

Astrologii, jak jsme již uvedli dříve, se může projevovat přinejmenším ve třech
na sobě nezávislých rovinách:


a) obecně-věštecké
b) psychologicko-medicínské
c) symbolicko-duchovní


Astrologické věštění je neorganizovanou činností směřující k docílení náhodné
predikce opírající se o izolované a nekompletní údaje. V nejlepším případě směřuje
k ukojení běžné lidské zvědavosti, v horším - na základě strachu, obav a flustrace
druhých osob - k získání materiálního zisku. Nebezpečí nezaniká ani když se
astrologickým věštěním zabývají lidé skutečně poctiví, mající v tomto směru
určité predispozice. To proto, že věštecká astrologie sice maximálně uspokojuje
lidskou zvědavost či ješitnost, ale současně má vliv na celkové psychické zdraví
a psychickou integraci člověka. Jestliže obdržíme zarážející informace o tom,
co nás má potkat a skutečně se to vyplní, pak i přes možný konstruktivní vliv
dochází spíše k destruktivním a fatalistické odezvě, paralizující další chuť k
aktivní činnosti. V krajním případě může dojít i k útlumu instinktu sebezáchovy.

V dalších svých úvahách zůstaneme u humanistické astrologie, která odmítá
věšteckou astrologii a tím i pasívní akceptování osudu. Humanistická astrologie
vede člověka k vědomému využívání svých potenciálů.

V zásadě není člověk, který by s čistým svědomím mohl prohlásit, že důkladně
poznal a plně pochopil sám sebe. Proto se dost lidí trápí a ničí v zajetí vlastní
povahy a nikdy nevyužijí více než zlomku svého potenciálu. Může astrologie
poskytnout nějakou pomoc? Samozřejmě že ano, protože na tomto poli disponuje
ohromnými, i když ne zcela využitými možnostmi.

Humanistický astrolog či kosmobiolog může vytvořit obraz člověka, ukazující mimo
jiné na napětí a konflikty způsobující rozklad, zvláštní nadání, prvky dezintegrace
osobnosti, rozsah potenciálně největších individuálních možností a prvky
společenského rozvoje. Astrolog pomáhá dosáhnout toho, co C. G. Jung nazval
plnou integrací osobnosti.

Všeobecně rozšířené, avšak zcela falešné přesvědčení, že astrologie popisuje
neměnný běh událostí by ve svých důsledcích vedlo k závěru, že působení nesmírně
vzdálených hvězdných konstelací determinuje osud člověka.

Cílem astrologie není objasňovat jak se věci odehrávají, ani na obloze -
v Kosmu , ani na Zemi - ve světě psychiky. Nesměřuje k popisu jevů nebo událostí
a nehledá spojení příčina - důsledek v jakýchkoliv záležitostech, kterými se
zabývá, protože to není jejím primárním úkolem, na jehož realizaci by spočíval
její status. Astrologie nevysvětluje to, jak dochází k událostem, stejně jako
hodiny odbíjející poledne nevysvětlují, proč nebo jak vzniká pocit hladu v podvědomí
člověka zvyklého v tuto dobu obědvat. Astrologie je spíše studiem toho, jak Země
souzní se svým kosmickým prostředím. Je rovněž symbolickým jazykem matematické
psychologie, založené na astronomických vztazích.

Astrologie je metodou interpretace vztahů souboru - jak se dnes zdá - příčinně
nesouvisejících tříd jevů. To znamená, že interpretujeme pozorovanou paralelu
mezi jevy probíhajícími v Kosmu s více či méně přesně zjištěnými změnami v životě
jednotlivce a společnosti. Protože však nepátrá po příčinách tohoto stavu, jsou
výtky, že neumí vyjasnit příčiny řady jevů nebo povahu procesů, směrovány na špatnou
adresu a musí být odeslány zpět svému odesilateli, či spíše vědě, zabývající se
těmito záležitostmi. Astrolog hledá rozluštění a objasnění víc na základě filozofie
a metafyziky, k čemuž má předpoklady, než-li na základě vědeckém.

Tekže ne zcela jasný status astrologie ani v nejmenším nepřekáží astrologům a
ani není důvodem její povahy. Spíše to vypovídá o nedokonalosti vědy jako takové
a jejích metod. A tak jde vlastně o projev jistého předstihu. Dočasné úspěchy či
neúspěchy současné vědy při objasňování astrologických jevů pak nijak nesnižují
váhu astrologie jako účinné a užitečné techniky, která vyjasňuje nebo alespoň
usnadňuje pochopení lidské povahy. Je potřeba dodat, že astrologie je jednou z
mnoha metod a technik, sloužících k výzkumu psychofyzické struktury člověka.
Získané výsledky závisí nejen na použité astrologické technice a metodě, ale i
na umění a kvalifikaci astrologa. Chybná diagnoza jednoho nebo dokonce několika
lékařů ani v nejmenším nediskredituje lékařskou profesi a bylo by absurdní tvrdit,
že ignoranti, šarlatáni nebo běžný lékařský omyl popírá užitečnost medicíny.

Astrologie je především studiem doby, odměřované lidskou zkušeností, vznikem,
rozvojem a zánikem společenstev, kultur, institucí stejně jako všech ostatních
individuí. Plynutí času je prokázáno rytmy shodnými s mnoho biologickými,
psychologickými a společensko-kulturními funkcemi vykonávanými lidským jedincem.
Každý živý organismus vyžaduje pro zajištění kontinuity své existence komplexní
interaxi na sobě závislých funkčních dějů. Člověk je schopen vykonávat činnost
v mnoha různých rovinách, ale průměrný jedinec existuje hlavně prostřednictvím
biologických a emocionálních projevů, podmíněných a modelovaných základními
společenskými, kulturními a eticko-náboženskými strukturami, umocněnými tradicemi
jednotlivých kultur. V tomto kontextu astrologie odhaluje a interpretuje vztahy
mezi časovou závislostí (cykličností) dějů v Kosmu a individuálním vědomím.
Čas je měřen cykly, rytmy (hodinovými, ročními atp.) a změny (události) se
určují periodickými sekvencemi zjištěnými a předpovězenými prostřednictvím
transformací a metamorfóz.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář